Prolog

Budoucnost není předurčena Jediný osud je ten, který si sami přichystáme škoda, že tomu nemůžu věřit.. Jmenuju se Jimmy Dickson Chtěli mě zavraždit ještě než sem se narodil Když mi bylo 13 zkusili to znovu Stroje z budoucnosti, haters Celý život mi matka říkala že se blíží bouře, soudný den Začátek války mezi lidmi a stroji V jediném okamžiku zemřou 3 miliardy lidí A já povedu zbytek lidské rasy K definitivnímu vítězství, nestalo se tak Žádné bomby nedopadly Počítače nás neovládly Zabránili sme soudnému dni Měl bych mít pocit bezpečí Ale nemám ho, proto žiju v ústraní Nemám telefon, nemám adresu Nikdo a nic mě nedokáže najít Vymazal sem všechno co mě spojovalo s minulostí Ale ať se snažím sebevíc Nedokážu vymazat své sny Své noční můry Cejtim jak na mě doléhá tíha budoucnosti Budoucnosti, kterou nechci Takže pořád utíkám Tak rychle jak to jde Kamkoliv, nikam