Monotónní

To byl ten déšť, liják tvého těla A k ránu pršelo i venku, do oken Na dvůr a na asfalt, kam už jsi neviděla To byl ten déšť, ten liják tvého těla… A dveře zaklaply, když ještě nebyl den Plíseň tam šplhala pořád výš po schodišti Mžourala osleplá z plamínků zápalek Kdo tam s ní tehdy stál? Já, nebo už ten příští? Plíseň tam šplhala pořád výš po schodišti Ta taky hledala na všechno jeden lék Vyšel jsem do deště a déšť mi hlavu stínal Když jsem šel na tramvaj, k Vltavě na refýž Na rohu čekal den a kurvu připomínal Když jsem stál na dešti a déšť mi hlavu stínal A padal jako síť a studil jako mříž