Čtveračka

Rozložen na křesle jak paša seděl jsem V pochmurné jídelně starosvětského sídla Vonící pakostem a čerstvým ovocem Před mísou jakéhosi belgického jídla Za hodů naslouchal jsem šťasten hodinám Vtom vrzly za tahu však dveře do kuchyně A vešla služebná – důvod mi nebyl znám – S rozpjatým fišátkem a pentlí na ofině A přejíždějíc si konečkem malíčku Broskvově heboučkou růžovou tvářičku A špulíc rozkošně svá dětská ústa stále, svá dětská ústa Upravovala stůl, upravovala stůl, ten stůl pokrytý mísami Pak – jistě, abych jí dal pusu, šeptla mi: "Zkus, prosím, chytla jsem do tváře průvan nenadále."